Nifty
Člen
|
13 Led 2012 14:14
Když v roce 2001 vydala česká společnost Bohemia Interactive první Operaci Flashpoint, měli jsme být na co hrdí. Tento vojenský simulátor určený výhradně pro hardcore hráče se stal opravdovou legendou jak u nás, tak ve světě. Codemasters Red Riverem navazují na předchozí díl Dragon Rising, který u hráčů dopadl rozporuplně.
Kdo by starou českou Flashpoint klasiku neznal. Čím byla tak unikátní? Rozhodně svou enormní volností při plnění úkolů. Dostali jste jen zbraň a mapu. A bylo na vás, jestli deset kilometrů poběžíte, proplazíte se lesem, přelezete hory, nebo si ukradnete škodovku. V tom byla ta krása klasického Flashpointu. Obrovská rozmanitost a neomezenost pohybu.
Návrat ke kořenům? Nikoliv.
Přijde mi, že se Red River o to ani nesnaží. Ale možná, že to tak má být. Co musím novému Flashpointu upřít hned takhle v úvodu recenze, je stejný žánr. Red River si rozhodně nemůže říkat vojenský simulátor, protože to zkrátka simulátor není. Na druhou stranu do koridorovky typu Call of Duty má také daleko. Pokud bychom přeci jen OFRR chtěli někam zařadit, tak můžeme říct, že jde o mix české ARMY a obyčejné střílečky, čímž se hra alespoň dostane pod kůži více lidem.
Jak tedy Red River vypadá?
Vývojáři vsadili na příběh. U rádoby vojenského simulátoru vcelku odvážné. Již tady se rodí první velká chyba. Je vidět, že na dialogy bylo vynaloženo dost práce, která mohla přispět k něčemu, co bychom ocenili více jako třeba vyhlazování textur – ale k tomu se dostanu. Chci tím říct, že v roli člena palebného týmu Bravo dostáváte nepříjemně ukecaného velitele, který nezmlkne ani když po vás shůry kropí banda Tádžikistánců.
Náplň
Volnost v Red Riveru určitou roli hraje. Nepřátelé vám neskákají přímo do rány jako v jiných hrách. Musíte tak poslouchat velitele, který vás informuje, z jaké strany se nejspíš vyrojí. Popřípadě vidíte na vrchu obrazovky jakýsi kompas, na kterém se živí nepřátelé zobrazují jako červené šmouhy. Co mě osobně při hraní hodně dráždilo, byly waypointy, které se nacházely naprosto všude a naprosto pořád. Jako kdyby ke mně hra promlouvala a říkala mi, že si ty protivníky sice můžu zneškodnit z jakékoliv strany chci, ale nejlepší to bude odsud! Toto vodění za ručičku se naštěstí eliminuje nastavením nejtěžší obtížnosti.
Reálnost smrti je působivá. Většina z nepřátel si lehne po jedné, druhé ráně. Podobně to funguje i naopak. Náhodou vás někdo trefí do helmy, ihned se vám rozostří spektrum a vy se musíte vyléčit. Někdy je také potřeba zastavit krvácení, což se udělá tak, že v ruce třímáte jakousi lékárničku a 30 vteřin držíte jedno tlačítko, než se znovu postavíte na nohy.
Náplně misí jsou vcelku obyčejné. Tedy dlouhé sezení v džípu při přejíždění lokacemi, dokud nedojedete na místo, kde musíte postřílet vše živé. Pak znovu nasednete a jedete dál. I tak jsem v tomto nalajnovaném postupu objevil docela zábavu a srandu.
Ve hře vystupujete jako velitel čtyřčlenného týmu. Na začátku mise si můžete libovolně váš tým vybavit. Časem získáváte různě upgrady a nové zbraně. Pro sebe máte ještě možnost vylepšení například sprintu nebo přesnosti. Do Red Riveru jsem šel s tím, že to bude pořádný strategický masakr. Mýlil jsem se. Jakožto velitel sice můžete dávat různé rozkazy, ale čím více je používáte, tím víc zjišťujete, že to je zcela zbytečné. AI na to prostě nemá. Ze začátku jsem se snažil udávat místa, kam si moje jednotka má lehnout, co mají bránit, kam mají běžet a koho nejdřív zabít. Ale po několika misích jsem to znechucen AI chováním vzdal a permanentně jsem hru procházel s módem „follow me“.
Puška skrz bradu
Chápu, že vymodelovat takto lokačně rozsáhlou hru není nic jednoduchého. Ale proboha, když jedete džípem a místo rozplývání se nad krásami Tádžikistánu se divíte, proč tomu vojákovi naproti vám vyrůstá z čelisti hlaveň, tak to o něčem svědčí. Takových „drobností“ je ve hře nespočet. Když je ale nehledáte, nebo ignorujete, dojem budete mít z grafiky uspokojivý.
Několikahodinovou kampaň si lze prodloužit pozváním kamaráda do módu co-op. Sice jsem tuto variantu neměl možnost vyzkoušet, ale dovedu si představit, že místo těch tupých vojáčků, které mám na starost, je jiný hráč s kterým se můžu domlouvat na opravdové taktice.
Co dodat. Red River se liší od svého předchůdce Dragon Rising naprostým předěláním a sluší mu to. Pokud nehledáte novou odrůdu ARMY, ale jen dobrou střílečku s větší rozmanitostí než CoD, určitě si u nové Operace Flashpoint pochutnáte.
|
